Cestujeme po vánoční Evropě

Kvůli zmutovanému viru sice většina z nás tento rok za hranicemi příliš nepobyla, to nám však nebrání v tom zavzpomínat si na místa,která na nás zapůsobila. A protože adventní čas máme spojený s radostí, vydáme se hned do několika evropských zemí, abychom zjistili, jak se v nich místní vynalézavě vypořádali s oslavou Vánoc.
Francouzi si zvou domů bezdomovce a sirotky a pojídají společně ústřice, Finové snídají rýžový nákyp a hledají v něm mandli. Italské děti dostanou vánoční dárky teprve po obědě na první svátek vánoční, větší jim navíc čarodějnice Befana přinese až na Tři krále. Ve Španělsku už všichni vědí, kdo vyhrál v největší španělské loterii, a Řekové si pochvalují, jak krásně mají okrášlenou tamní obdobu našeho stromečku, miniaturní loď.
 

Cestovat budeme ze západu na jih, abychom se pak vydali na poslední světovou stranu – východ. Začneme ale na chladném severu, naším cílem je Finsko. Tato malá země se na mapě Evropy poprvé objevila až v r. 1917, kdy využila nástupu bolševiků v Rusku a odtrhla se od někdejšího carského impéria. V té době ještě jeho hlavním městem bylo Turku. Právě v něm zahájíme naše putování po vánoční Evropě. Nebylo vybráno náhodou, právě v něm totiž, jako na prvním místě celého Finska, začínají Vánoce. Jejich symbolem je bělovousý stařík ve vysoké červené čepici známý jako Velký Ukko. Ještě než bude nadělovat dárky, musí se Finové na jeho příchod řádně připravit.
K tradičním rituálům patří nezvyklá snídaně - rýžový nákyp s cukrem, skořicí a studeným mlékem. Pomyslnou třešničkou na dortu je jedna jediná mandle, jež je do kaše ukrytá. Kdo ji najde, toho čeká buď svatba nebo když už je ženatý nebo vdaný, velké štěstí.
Dalším tradičním rituálem, jenž si nikdo ve Finsku neodpustí, je návštěva zesnulých. Na Štědrý den finské hřbitovy ožívají zástupy živých, každý z nich si sebou přináší zapálenou svíci. Večer tak hřbitovy připomínají nebeskou oblohu plnou hvězd. Zatímco duše zesnulých se radují, že si na ně jejich blízcí vzpomněli, oni tou dobou sedí u štědrovečerní tabule. Její nezbytnou součástí je šunka s hořčicí, slanečci, houbový salát a v posledních letech také obložená mísa.
Teprve pak může přijít Velký Ukko s dárky. Není na to sám, doprovod mu tvoří typičtí severští pidimužíci. Hodné děti a dospělí od nich mohou očekávat dárky, zlounům pak hrozí, že si je skřeti sebou odvlečou daleko na sever, do království věčné zimy, sněhu a ledu.
 

Z Finska zamíříme  do Francie. I o Vánocích zůstávají obyvatelé země galského kohouta věrni své pověsti a slaví je jako praví gourmeti. Tak označují pravého labužníka, u nás používaný gurmán je pro ně synonymem pro žrouta.
Samozřejmě i ve Francii se všichni, velcí i malí, těší na dárky. Nejprve však musí oblažit své chuťové pohárky. Na Štědrý den si všichni dopřávají speciální menu, jehož součástí jsou ústřice, klobásky, pečená šunka, saláty, sladkosti a samozřejmě vína.
Vrcholem je štědrovečerní večeři. Tu ve Francii představuje pečený krocan s kaštanovou nádivkou nebo lanýžovou pastou. Jako druhý chod jsou podávána kuřata se zeleninovým salátem, rajčaty a olivami. Pokud má někdo málo, dojídá se škeblemi, kaviárem, lososem a obalovanými žabími stehýnky. Pak už jen zbývá – slovy klasika – s bříškem plným jako bečka odvalit se do koutečka. To však neplatí pro malé Francouze. Ti leští a blýskají boty, aby je dokonale vyčištěné postavili ke krbu a kamnům. Jimi totiž v noci ze 24ého na 25ého vklouzne do jejich příbytku Per Noel, aby jim je naplnil dárky.
Na své si tedy přišly až včera ráno. Co následovalo pak? Nemýlí se ten, kdo řekne, že další pojídání laskominek. Francouzským specifikem je, že si na Boží hod zvou ty, kterým osud nebo okolnosti zabránili prožít Vánoce radostně. O prvním svátku vánočním tak hostí chudé, bezdomovce a někteří dokonce i vězně. Ani tentokrát nesmí na stole chybět především ústřice.
Francouzi jsou skutečnými milovníky ústřic, sní 90% všech, jež jsou v Evropě k mání. Nejlépe se prodávají před Vánocemi. Největší oříšek představuje jejich otvírání. Zatímco doma se této činnosti musí ujmout hlava rodiny, restaurace si ve vánočním období najímají zvláštní brigádníky. Na tržištích se ústřice prodávají po tuctech, dvanáct jich stojí kolem 600 Kč.  Zlý jazykové tvrdí, že jejich konzumace ve Francii je tak veliká proto, že prý působí jako afrodiziakum. Podávají se v hromadě ledové tříště, labužníci musí oddělit jejich drobné tělíčko a pokapat citronem. Pokud jsou čerstvé, pak se po pokapání citronem jemně zachvějí. Nevím, nevím. Když je výjimečně musím sníst, mám pocit, jako když jím čerstvou trávu namočenou ve slané vodě. Naštěstí je pak vždy rychle a vydatně mohu zalít vínem.
Francouzi ústřice ve velkém chovají v jižních vodách Lví zátoky.  Mají na to speciální koše, ukotvené v mořských zátokách. Kolem nich nepřetržitě proudí teplá voda obohacená o drobné živočichy, jimiž se ústřice v koších živí. Konec tomu učiní až Vánoce, kdy musí z vody přímo na stůl.
 

A z Francie naše putování pokračuje do Itálie. Tato katolická země si o Vánocích na velké dárky příliš nepotrpí. Namísto toho se podařilo uchovat vánoční rozměr této události. K ní neodmyslitelně patří vynález sv. Františka z Assisi, vánoční betlém, jež je připomínkou památného narození Ježíše v Betlémě. Od prvního představení jesliček  uběhlo už osm století. Jen málokdo má ale dnes k dispozici ty původní – sv. František totiž ve své poustevně vyrobil žlab, k němuž přivedl oslíka a volka. U jeslí s krmením pak sloužil mši, jíž se dodnes říká půlnoční. Jeho pokračovatelé františkáni pak betlém se zvířaty a lidmi zpopularizovali po celé Evropě. Výjimkou byly Čechy, kde se osvěty ujali jezuité. První jesličky v Čechách spatřily světlo světa před více než 450 lety v pražském kostele sv. Klimenta.
Jesličky jsou jedním z hlavních vánočních hitů v Itálii. Tím druhým se pak stala sladká buchta známá jako panettone. Historek o vzniku této pochoutky je mnoho, ale snad nejrozšířenější je ta, která odkazuje ke dvoru milánského vévody Lodovica il Mora. Na Štědrý večer se dvornímu kuchaři podařilo dokonale zkazit dezert, který pro tuto sváteční příležitost chystal. Aby se vyhnul nepříjemnostem a vzteku milánského vévody, předložil na stůl to, co bylo náhodou k dispozici. Nejednalo se přitom o nic jiného, než o buchtu, kterou pro sebe si upekl kuchařský pomocník Toni ze zbytků z kuchyně. "Pane dolce" vyrobený z kynutého těsta, rozinek a kandovaného ovoce měl takový úspěch, že si vévoda milého Toniho hned zavolal, a když zjistil, že se ještě tato pochoutka nijak nejmenuje, pojmenoval ji Toniho chléb neboli "Il pane del Toni" neboli "panettone". Italové si ho kupují vždy několik kusů, je balený do plechových dóz, papírových krabic i pouhého celofánu. Osobně mám nejraději panettone s pistáciovými oříšky a hořkou čokoládovou polevou.
Štědrý den využívají Italové k setkání se známými, svátky jim totiž začínají až po papežském požehnání Urbi et orbi. Na stole mají pečené jehně nebo alespoň krocana, Římané si však raději dávají pečeného úhoře nebo kuře. Po obědě pak děti dospělým recitují a zpívají, za to dostávají dárky nebo peníze. Není jich mnoho, malí Italové však nejsou smutní, hlavní žeň totiž nastane až 6. ledna. Tehdy k nim komínem přilétá čarodějnice Befana. Není to sice žádná krasavice, ale je hodná. Do připravené ponožky dává dobrým dárky, zlobivákům pak uhlí. Protože však Befanu tato mise hrozně unavuje a sama je dosti chudá, musí jí děti nechat vedle ponožky oříšky a sušenky, aby nabrala sil.
 

Naší další zastávkou po vánoční Evropě bude Španělsko. Vánoční svátky zde už tradičně začínají 8. prosince v Seville a to slavností na počest „Neposkvrněného početí“. Tato událost je známá jako baile de los Seises. Skupina dětí oblečených v duchu španělské renesance tančí a zpívá v tamní katedrále. V předem domluvený čas k tanci přidají klapání kastanět. Tance jsou hned tři: první na počest Bohorodičky, druhý na oslavu opata a třetí lidu. Událost opačného ražení připadá na 22 prosinec, kdy je pořádána mimořádná vánoční loterie. Ta trvá pět hodin, přenáší ji televize a rádio. V tuto chvíli život ve Španělsku takřka utichá. První cena, „El Gordo“ je totiž 2 000 000 euro. Španělská loterie je nepřetržitě pořádána už více než 250 let.
Vánoce jsou ve Španělsku opravdovým rodinným svátkem. Dospělí popíjejí cavu, což je španělské šampaňské, děti pak jí vynikající marcipán. Dárky dostávají, stejně jako děti italské, až na Tři krále. Ani španělské Vánoce se neobejdou bez delikates, vesměs se jedná o sladkosti. V kurzu jsou kalorické máslové placky, koláčky s piniovými jadérky a citrónový dort. Po štědrovečerní večeři, jež začíná až v deset hodin večer, následuje nadělování dárků a nejmladší člen rodiny pak do připravené kolébky pokládá malého Ježíška.
Hlavní dárky dětem přinesou až Kašpar, Baltazar a Melichar. Děti jim na ně na balkonech nechávají vyčištěné boty. K snídani pak mají cukrářský skvost - el roscón de Reyes, což je preclík z jemného těsta v kruhové formě, ozdobený kousky kandovaného ovoce. Je symbolem rubínů a smaragdů, jež zdobily pláště tří králů.
 

Naše putování po vánoční Evropě ukončíme v Řecku. Tam místo vánočních stromků zdobí miniaturní lodě. Připomíná to časy, kdy Řecko bylo námořní velmocí. Řecké děti venku zpívají, zvoní na zvonky a bubnují. Této obdobě naší koledy se v Řecku říká kalada a dostávají za ní malé dárky. Ve vnitrozemí pak zapalují ohně na ochranu před skřítky. Dárky se v Řecku rozdávají až na Nový rok, těm nejmenším je sám svatý Basilej položí až k posteli. Na svátečním stole nesmí chybět dort, do něhož byla zapečena zlatá mince. Kdo ji najde, štěstí ho nemine. Všichni si pak přejí Kales Giortes, veselé svátky.