Italská jezera | Cestovní tipy Michala Hrazdila

Od našeho hotelu jsme zamířili k jezeru, kterému antičtí Římané říkali Lario, a jež se dnes jmenuje podle největšího města na svém břehu. LAGO DI COMO je plochou 146 km2 a délkou 46 km třetím největším italským jezerem. Hloubkou 410 metrů se mu žádná sladkovodní plocha v zemi nemůže rovnat. Lago di Como je sice ledovcové jezero orámované Rétskými a Bergamskými Alpami, ale otvírá se k jihu, aby mohlo absorbovat subtropický středomořský vzduch. Při pohledu na mapu připomíná štíhlého běžce s tím, že jeho západní noha je lehce pokrčená a obutá do města Coma, východní je vypnutá a má botu se jménem města Lecco. Při pohledu ze svých břehů vypadá jako severský fjord s jižní vegetací. Bývá označováno za nejkrásnější italské jezero, a tak není divu, že si tu koupily vily celebrity z celého světa, od hollywoodského herce George Cloonyho až po módního návrháře Versaceho.

LAGO DI COMO – Bellagio – skvost v klínu jezera

Kombinace půvabu přírody a architektury je devizou městečka Bellagio, které leží na špici klínu, jenž půlí jezero Lago di Como na západní a východní rameno. Když jsme se k němu lodí blížili, spatřili jsme nejdříve luxusní hotely z přelomu 19. a 20. století. Největší z nich se jmenuje Villa Serbelloni, stejně jako veřejnosti nepřístupná renesanční rezidence nad městem. I když se Bellaggio může pochlubit uličkami v podobě schodišť, středověkou zástavbou nebo románským kostelem svatého Jakuba, jdou konkrétní památky do pozadí v porovnání s celkovou kompozicí lázeňského městečka. To si oblíbili i státníci minulého století jako Churchill nebo Kennedy. Chloubou Bellagia je aristokratická rezidence Melzi. Která se nachází na okraji městečka. Její zahrada kopíruje břeh jezera. Klasicistní zámeček si na začátku 19. století nechal vystavět Francesco Melzi, který v letech 1801 – 1803 zastával funkci premiéra Cisalpinské republiky. Po Napoleonovi byl nejmocnějším mužem v severní Itálii. A rezidence na okraji Bellagia měla odrážet jeho postavení. Zavítali jsme k němu na návštěvu a nejdříve procházeli anglickým parkem, kde kromě okrasných stromů zrovna ještě kvetly rododendrony. Ze soch, jež zdobí zahradu, nás zaujal italský básník Dante se svou múzou Beatrice. Naší pozornosti neušel maurský pavilón, kde se kromě bust Francesca Melziho a jeho chotě skvěla i podobizna rakouského císaře, lombardského i českého krále Ferdinanda Dobrotivého. Majitel vily nám pozvání nedal, a tak jsme se museli spokojit jen s venkovní prohlídkou. V blízkosti rezidence nás zaujala gondola, kterou zřejmě používal pan Melzi k reprezentativním účelům.

Od aristokratů jsme při výkladu přeskočili ke známému fašistovi, když jsme následně parníkem pluli západní nohou jezera a míjeli městečko Mezzegra, kde byl v dubnu roku 1945 spolu se svou milenkou zastřelen italský diktátor Mussolini. Na konci poloostrova, jenž vybíhá hluboko do jezera u městečka Lenno, jsme se plavili podél vily Balbianello, která místo politiků hostila filmaře při natáčení Hvězdných válek II nebo bondovky Casino Royal. Hollywoodští herci Stallone či Schwarzeneger si oblíbili restauraci na Comacinu, jediném ostrově v celém jezeře. V Lagliu jsme si ukázali rezidenci Oleandru, která patří americkému herci Cloonymu. Poslední letovisko, kde se zastavovala naše loď, bylo Cernobbio, kterému na břehu jezera dominuje impozantní hotel Este, jenž je přestavěnou renesanční rezidencí a návnadou pro boháče a celebrity celého světa. Po dvou hodinách jsme připluli do přístavu města Como.

LAGO MAGGIORE – jezero pod kolosem svatého Karla

Vydali jsme se poznat jezero, které se v italštině oprávněně honosí jménem Lago Maggiore, tedy „Větší jezero“. Plochou 212 km2 a délkou 66 km je po Lago di Garda druhým největším, hloubkou 370 m druhým nejhlubším italským jezerem. Lago Maggiore je ledovcového původu, rámují ho Alpy, krášlí subtropická vegetace a zhodnocují luxusní vily. 20% z jeho plochy si od Itálie ukrajuje Švýcarsko.

Krátce poté, co jsme po dálničním mostě překonali jižní tok řeky Ticino, zamířili jsme k městu Arona, metropoli jihozápadní části jezera. Arona je provázána s hraběcím rodem Borromeů, jemuž patřil hrad nad městem. A v něm se roku 1538 narodil nejslavnější představitel šlechtické rodiny, jejíž středověké kořeny sahají do Toskánska. V 16. století však již byl rod Borromeů pevně připoután k Milánu a jeho okolí. Heslem Borromeů bylo latinské slovíčko „humilitas“, tedy pokora. Jako kartuše v provedení gotickým písmem dodnes zdobí všechny borromejské památky. Je otázkou, zdali každý představitel rodu jednal a myslel v jejím duchu. Avšak nejslavnějšímu z Borromeů humilitas upřít nelze.

Karel Borromejský se dal na církevní dráhu v době, kdy se západní církev štěpila na katolíky a protestanty, kteří kritizovali své konzervativnější ideové protivníky, že nežijí v souladu s božími zákony a apoštolská pokora je jim cizí. Katolická církev v té době potřebovala zviditelnit příkladné kleriky, jako byl Karel Borromejský, který svůj majetek věnoval chudým a osobně i v pozici milánského arcibiskupa pečoval o nemocné morem. Když ve svých 46 letech podlehl infekční nemoci a vyčerpání, byl respektovanou osobností nejen v kléru, ale především u široké veřejnosti. Uctívaným se stal dříve, než byl roku 1610 papežem svatořečen. Stal se vzorem, k němuž dodnes vzhlíží nejen jeptišky z řádu boromejek. V barokní éře povýšil na nebeského ochránce před morem.

Nelze se divit, že mu ve Vídni vystavěli monumentální kostel a v jeho rodné Aroně mu z mědi vybudovali největší sochu západního světa. Ta je svou výškou 35 metrů (bez podstavce 23,5 m) ještě 400 let po svém vytvoření druhým největším kolosem, do jehož hlavy se dá vylézt po vnitřním schodišti. Překonává ji jen Socha svobody v New Yorku. Když jsme přijeli ke kolosu, Karel Borromejský se jako nadpozemská bytost vznášel nad námi. Pohledem jsme mohli na dálku přeměřit jeho 1,5 metru dlouhý palec nebo téměř metrový výrazný orlí nos. Vystoupali jsme na terasu k jeho nohám a pohledem na jezero se rychle vrátili do pozemského přízemně krásného světa Borromeů, kteří pokoře holdovali o poznání méně důrazně.

BORROMEJSKÉ OSTROVY – okázalost uprostřed jezera

Zamířili jsme na ostrůvky, které nesou jméno slavného hraběcího rodu Borromeů. Naším prvním cílem byl největší a nejvyšší z nich, Isola Madre, v překladu „Mateřský ostrov“. Ten roku 1501 získal Lancilotto Borromejský, zřídil zde citrusový sad a dal vystavět rezidenci. Když jsme do ní vstoupili, nechali jsme se oslnit interiérem s barokním mobiliářem a unikátní sbírkou loutek a kulis loutkového divadla. Přímo pod palácem se nachází rodinná kaple a pergoly vistárií. Park nám mohl připomínat tropický prales nebo zahradu na Madeiře. Kvetoucí rododendrony, azalky nebo kamélie se tu mísí s palmami, eukalypty a dalšími exotickými stromy.

Za řevu pávů jsme naskákali do přistavených člunů a zamířili na Isola Bella, tedy „Krásný ostrov“. Ten nadchl nejen spisovatele, jako byli Dickens nebo Stendhal. Je úchvatným produktem barokní okázalosti a borromeovské nepokory. Až do 30. let 17. století, kdy se Karel III. Borromejský rozhodl vybudovat velkolepou rezidenci, se tady nad hladinu jezera zvedal jen skalnatý útes s malou rybářskou vesničkou. Představitelé rodiny investovali obrovské peníze, aby navozenou zeminou a kameny rozšířili skalnatý útes na velikost 320 x 180 m do podoby lodě. Výsledkem práce jejich architektů nebyl jen impozantní zámek, ale i bohatě dekorovaná italská zahrada, kde se v éře baroka a rokoka pořádala divadelní představení pod širým nebem. Prohlídku lodě, která původně dostala jméno po manželce svého budovatele, krásné Isabele, jsme začali na přídi. Pak jsme vstoupili do paláce, prošli zbrojnicí a po schodech vystoupali do salónků, kde se nachází obrazárna. Z pinakotéky jsme vstoupili do Medailonkového, Velkého, Hudebního nebo Tanečního sálu. Prohlédli jsme si Napoleonovou komnatou, kde v srpnu roku 1797 se svou manželkou Josefínou přespal slavný francouzský vojevůdce. Všechny sály jsou bohatě barokně dekorovány sochami a štuky, obrazy i pozlacenými motivy, mezi nimiž nechybí jednorožec, erbovní zvíře rodu Borromeů. Sestoupili jsme i do umělých jeskyní. Na závěr jsme procházeli galerií hedvábných vlámských gobelínů. Jejich motivem jsou krajiny s fantaskními zvířaty. Jakoby nás připravovaly na fantastickou italskou zahradu, do níž jsme vstoupili rovnou z galerie. Italský park krášlí sochy, pávi, kvetoucí azalky a rododendrony v kombinaci s banánovníky, citrusy, palmami a další exotickou vegetací. Záď lodě má podobu bájných Semiramidiných visutých zahrad. Na nejvyšším bodě této terasovité pyramidy se na jednorožci prohání amorek jako představitel rodiny Borromeů.

Chci poznat jezera Itálie:
Poznávací zájezd Rozkvetlá italská jezera - https://www.redok.cz/italie-rozkvetla-italska-jezera-it603-21/
Poznávací zájezd Lago di Garda - https://www.redok.cz/italie-lago-di-garda-it602-21/

Autor článku a foto: Michal Hrazdil pro CK REDOK Travel, 10.3.2021